Článek Lenky Dobšákové ve zpravodaji

Nalistujte si článek Lenky Dobšákové "Mokerské bažiny". Pokud ještě stále zpravodaj nemáte, nevadí, můžete si počíst zde a prohlédnout i nezveřejněné fotky. Příjemnou zábavu. 

Mokerské bažiny

Srpnová návštěva Mokerských bažin byla velmi překvapivá. Zprvu mě docela vylekal její stav. Voda běžně dosahuje až k polní cestě. Dnes nebyla vidět ani kaluž.

Rozhodla jsem se vydat do útrob bažin. A bylo to něco úžasného. To, co vypadalo jako pevná krusta bahna bylo změklé bahínko, do kterého se šlo lehce probořit. Proto veškerý pohyb znamenal mistrné balancování po spadených ztrouchnivělých větvích stromů, které občas křupky přímo pod nohou a spolu s botou zmizely v tmavém blátě bažiny. Po nějaké době a nachytání trošky bahínka na boty a kalhoty a tričko a ... vlasy, jsem se dostala k posledním kalužím vody. Je to nádherné místo plné života, které mě naprosto okouzlilo. Byla jsem tam dlouho a tiše pozorovala přírodu kolem sebe. Pulce, kteří dováděli v podvodních potůčcích vymletých do bahna, žáby, které se schovávaly pod vodou, jen oči jim koukaly a pozorovaly mě, všemožné velikosti a barvy vážek od sytě rudých, přes obří modré až po nádherně neonově zelené. Domyslet si člověk mohl pohyb kachen podle jejich četných stop. Vrcholem bylo, když přilétla jedna z několika zde bydlících volavek popelavých a začala nade mnou kroužit. Její kroužící stín připomínal stín supa čekajícího na můj konec. Byla bych tam seděla celý den, ale vyrušovala bych tím zdejší život, což by byla obrovská škoda, protože je neuvěřitelný.

PS: Mohu se pouze domnívat, že tato malá bažina je pravděpodobně posledním pozůstatkem toho, co dalo půlce naší obce název. Zachovejme ji!